Pro některé děti je přechod do školky samozřejmý a jednoduchý. Nemusí se na něj nijak zvlášť připravovat, do školky se těší a od maminy odcházejí bez problémů. Jiná skupina dětí se těší také, ovšem mají ještě menší problém odloučení se od maminky a zpočátku jsou nejisté, protože nevědí, co od školky očekávat.

A další skupinou dětí jsou ty, které se do školky nijak zvlášť netěší, doma se jim líbí a své vrstevníky nevyhledávají. I tyto děti však dříve nebo později do školky nastoupit musí. Od rou 2017 je povinný poslední rok školky. Než děti půjdou do školy, musí tedy alespoň rok ve školce absolvovat.  Z mnoha důvodů je to pro děti lepší a samozřejmě jsou možné i výjimky.

Co dělat

–          Loučit se věcně a rychle
–          Vysvětlit, co se bude dít – ve školce si děti hrají, chodí ven atd.
–          Ukázat denní harmonogram- klidně na papír namalovat denní cykly- příchod do školky – hraní si- svačina – procházka- oběd- přichází rodič pro dítě
–          Již před školkou se stýkat s jinými dětmi, aby se dítě naučilo mluvit s vrstevníky
–          Hrát si na školku již doma

Co nedělat

–          Dlouhé loučení
–          Přenášení lítosti na dítě (mamince se bude také stýskat)
–          Ukazování chyb učitelek
–          Poštvávání na ostatní děti
–          Strašit školkou – známé věty typu – však oni si tě ve školce srovnají atd.
–          Používat při loučení věty – to vydržíš…

I když možná uděláte vše správně a budete svědomitě své dítě na školku připravovat, dočkáte se různých potíží a třeba i slziček při loučení. Každé dítě potřebuje jiný čas pro vyrovnání se s novou situací. Myslete vždy i na to, jak těžké je pro dospělého, když má jít do nového kolektivu, do nového zaměstnání.

Dítě ve školce čeká spoustu nových a různých dětí, nové autority v podobě vychovatelek a nová pravidla, která se bude muset naučit dodržovat. S tím vším je potřeba se vyrovnat a s tím vším musí mít vaše dítě čas se sžít. 

Není to tak náročné, jak se vám může na začátku zdát.  Stačí jen dodržet pár jednoduchých pravidel. Mnoho věcí nemusíte kupovat, můžete je vyrobit. Malé děti nemají přehled o cenách a nejsou příliš nároční na profesionální vzhled, využijte toho.

Co nakoupit na oslavu

Podívejte se na svět dětskýma očima. Malé děti ocení především vše barevné a blýskavé. Mají rádi, když je něčeho hodně. A nezáleží jim už tolik na tom, jestli je hodně drahých věcí či levných, jak někdy milně dospělí předpokládají. Nemusíte kupovat drahé čepičky, vyrobte je z barevného papíru.  Stejně tak ozdoby nemusí být nijak drahé, pořiďte nejlevnější barevné balónky a rozvěste je po domě, děti budou nadšeny.

Dort

Stejně tak i dort nemusí být kupovaný od profesionálů. Malým dětem je jedno, jestli dort vyráběla známá cukrářka a stál 2000,- Kč nebo jestli je domácí výroby. Udělejte dort takový, aby dětem chutnal a pokud se bojíte, že ho nebudete umět hezky ozdobit, dejte na krém třeba lentilky. Dětem se bude líbit barevný dort a vy ušetříte nemálo peněz. Dort od maminky chutná nejlépe, i kdyby jeho vzhled nebyl dokonalý.

Na co nesmíte zapomenout

Na dětskou oslavu je potřeba vymyslet pár jednoduchých soutěží a her. Vzpomeňte si na své dětství, co vás nejvíce bavilo. Házení balónků na terč baví děti mnoho let, stejně tak i bublifuky a vyrábění. Výhodu máte, pokud narozeninovou oslavu připravujete v létě. Hned se vám otevře další kategorie soutěží- skok do dálky, skákání přes švihadlo, skákání v pytlích, hry na schovávanou, hledání pokladu a jiné. Pokud vám ale nevyšlo počasí a venku je zima, můžete s dětmi vyrábět.

V období velikonoc jim třeba rozdejte trochu hlíny a květináč (stačí levný plastový, ve kterém se prodávají balkonové květiny a obvykle se po přesazení vyhazují). Květináč si polepí třeba alobalem, barevnou mašlí a nasypou osení. Hned mají suvenýr domů a ještě jim za pár dní vyroste travička. Pokud dětem vymyslíte jakoukoli zábavu, budou za ni vděčni.

Chcete-li vybrat kroužek pro své dítě, je dobré hledat takové, které budou úměrné jeho věku. Vysnili jste si, že váš syn bude umět hrát na kytaru a nejradši byste mu ji dali do ruky co nejdříve? Sotva něco udrží v rukou, koupili jste mu dětskou hračku připomínající kytaru. U této hračky ale ať také co nejdéle zůstane. 

Skutečnou kytaru mu dejte do ruky nejdříve v deseti letech, kdy bude umět lépe automatizovat své pohyby. Podobně je to i s jinými kroužky.  Nespěchejte na dítě a vyberte mu kroužek úměrně jeho věku. I pro nejmenší děti je mnoho vhodných aktivit.

Je důležité, aby byl kroužek v blízkosti vašeho bydliště, školy, školky nebo zaměstnání. Pro nikoho není dobré, když musí dojíždět. Malé děti budete vozit vy, větší se pak budou trápit ve veřejné dopravě.

Většina kroužků půjde jistě sehnat v nejbližším městě a není třeba trávit hodiny dojížděním.  Ze začátku vám to možná obtěžující připadat nebude, ale časem se vám dojíždění zprotiví a dítěti se dojížděním může zprotivit i celý kroužek.

Nechte vybrat své děti. Samozřejmě, že jejich rozhodnutí musíte trochu korigovat, ale měly by mi při výběru rozhodně nějaké slovo. Pokud vám řeknou, že na housle chodit nechtějí a ani po vašem vysvětlování, jak je zrovna tento kroužek užitečný a nejlepší, je nepřesvědčíte, dejte tomu čas. Nebo jim dejte čas na zkoušku. Mnoho kroužků nabízí hodinu, dvě i tři na vyzkoušení.  Pokud se dítěti kroužek skutečně nebude líbit, často nemusíte ani platit.  

Počet kroužků také pečlivě zvažte. Není potřeba soutěžit se sousedovými dětmi, kdo bude mít více kroužků. Je potřeba kroužky přizpůsobit potřebám svého dítěte.  A nezapomínejte, že je důležité děti nepřetěžovat. Měli by mít i svůj vlastní volný čas, kdy si budou hrát sami na zahradě či v pokoji.  Bez organizace, bez náplně, kterou mu určuje někdo dospělí. Naučí se tak být sami se sebou. Tuto získanou vlastnost pak ocení i v dospělosti.

V poslední době se objevuje nový trend dávat svoje nejmenší děti do mikrojeslí. A tak nastává otázka, zda „odložit“ tak malé dítě mezi „tety“ a jiné děti nebo s ním zůstat doma do tří let, než bude moci nastoupit do školky. A to i za cenu toho, že rodina se bude muset po finanční stránce uskromnit, neboť mateřská ani rodičovský příspěvek příliš velké nejsou.
 
Problém nelze paušalizovat
Skutečně nelze odsuzovat nikoho za to, že dá svoje dítě již v půl roce do mikrojeslí, pokud k tomu má vážný důvod. Jestliže jde o samoživitelku nebo matku, kterou otec dítěte opustil, nemá prakticky jinou možnost. Také otec malého dítěte může ovdovět a pro udržení zaměstnání mu nic jiného nezbývá.

Dnes se nelze spoléhat ani na babičky, které jsou ještě poměrně mladé a do starobního důchodu jim zbývá ještě mnoho let. Protonápad znovu zřídit zařízení, které se postará o děti mladší tří let, je pro neúplnou rodinu nebo rodinu s nízkými příjmy velkou pomocí.
 
Je to dobře, pokud to není nutnost?
·         Jeden názor říká, že dětský kolektiv potřebuje dítě nejdříve od tří let a pokládá za důležité pro dítě, aby mělo k dispozici celodenní náruč matky a pro matku, aby mohla sledovat jeho každodenní vývoj.

·         Jsou ovšem ženy, které mají vysoce odbornou a dobře placenou práci, o kterou nechtějí přijít. Jejich příjem je pro rodinu tak nepostradatelný, že někde dokonce nastupují na rodičovskou jejich muži.
Je otázkou, zdali to tak bude i nadále, když budou již k dispozici mikrojesle. Tito rodiče však většinou dokáží sladit svoje profesionální požadavky a potřeby dítěte a rozhodně je neodkládají, aby se ho zbavili.

·         A pak je tu další skupina matek, které se v celodenní péči o dítě a celou domácnost cítí nedoceněné a unavené. Dítě do jednoho roku života však je ještě kojenec a celkově je období do tří let to nejkrásnější. Proto pokud se těmto matkám podaří realizovat práci z domova nebo se střídat v péči s partnerem, zůstávají některé přece jen raději doma.

Jestliže máte doma dítě, které se v noci dost často budí a v žádném případě nedokáže prospat celou noc, rozhodně v tom nejste sami. Dalo by se říci, že takových dětí je většina. Někteří se budí dvakrát za noc, jiní mnohem častěji. Vyžadují mléko nebo prostě jen pozornost rodičů. Co ale dělat, když se děti budí i v pozdějším věku?

Studie dokázaly, že aktivní děti spí mnohem méně a v noci se budí častěji. Pohodáři si naopak rádi přispí a v noci se skoro vůbec nebudí. Každé dítě potřebuje trochu něco jiného, proto se nedokáže přesně určit, co na vašeho nespavce zabere.

Dětem je potřeba pomoci a usínání je naučit. Čím dříve začnete, tím lépe. Tříměsíční miminko vůbec není na výuku maličké. Moc dobře vnímá, zda ho uspáváte v náruči nebo ho houpete či jinak utěšujete. Dáváte mu tak signál, že se takhle usíná a ono to pak bude ještě dlouho vyžadovat. Podporovat samostatné usínání však neznamená nechat dítě plakat. Znamená to uspokojit všechny jeho potřeby. Pokud pláče, určitě ho z postýlky zvedněte, protože se vám snaží něco říci. Vaše miminko si po čase zvykne, že se usíná v postýlce, a bude tam spokojeně spát hned, jakmile ho tam uložíte.

Pokud se dítě v noci probouzí a nedokáže znovu usnout, je potřeba ho naučit, aby si zvyklo zklidnit a ukonejšit se ke spánku samo, což děti zvládají tak od čtyř měsíců. Stačí, když miminkem občas zahýbete nebo ho pohladíte po tváři. Zlehka se probere a uvědomí si, že usíná v postýlce. Tím si osvojuje samostatnost, což opravdu funguje.

Postupně byste měli děti odnaučit spánkových asociací, které si dítě neumí vytvořit samo. Mezi ně patří zpívání, povídání, nebo noční krmení. Děti pak totiž při každém probuzení vyžadují lahev s mlékem nebo vaši přítomnost. Pokud ale dítě usíná s hračkou v ruce, která mu při nočním probuzení dodá pocit pohody, tak ať s ní klidně spí.