Prodej levného nábytku z dřevotřískových polotovarů se začal rozmáhat již krátce po sametové revoluci. Za socialismu se dřevotříska využívala spíše sporadicky, a to především jako kombinace s masivem, většinou u dílců, které nebyly příliš mechanicky namáhány. Většina nábytku byla vyráběna z masivního dřeva. Postupně se však výrobní program rozšířil a po revoluci začala dřevotříska vytlačovat své původní kvalitní, pevné a robustní, ale dražší konkurenty.
Tento trend se ujal i v obchodech s levným nábytkem typu mamutích obchodních řetězců, i když výraz „levný“ byl veskrze relativním pojmem. Kupříkladu za obyčejnou šatní skříň potaženou dýhou jste zaplatili několik tisíc korun, přitom výrobní náklady u sériové výroby z dřevěného odpadu jsou minimální.

Úskalí dřevotřísky – to není jen nebezpečný formaldehyd

Jistě jste zaslechli mnohé nepříliš lichotivé informace o problematických vlastnostech pojiva, které spojuje lisované piliny v jeden celek. Některé desky obsahují formaldehyd, jiné jej nahrazují zdravotně nezávadnými chemikáliemi, to však není hlavní úskalí tohoto materiálu. Největší problém vzniká v samotném konstrukčním řešení a v pevnosti jednotlivých spojů.

Dřevotříska nemá požadovanou pevnost a nelze ji spojit žádným konstrukčním prvkem tak, aby časem při mechanické zátěži nedošlo k jejich uvolnění, rozviklání, anebo dokonce odlomení. Celý výrobek je tím pádem poměrně křehký a jeho životnost velmi omezená. Nejvíce se to projeví u otevíracích mechanismů šatních skříní, u psacích stolů a lůžek , která jsou navíc vystavena značné zátěži. Ve finále se pak stane, že vám nábytek přestane sloužit po několika letech a budete stát před rozhodnutím, zda opět pořídit něco podobného, anebo se raději obrátit k ověřené tradici výroby nábytku z masivního dřeva.